Blog

Těhule běhule: 1. trimestr je za mnou

23.10.2017

Když jsem se dozvěděla, že čekáme druhého špunta, ani jsem tomu nechtěla věřit, bylo to na dovolené a radost byla ohromná. Už když jsme plánovali druhé těhotenství (lze-li vůbec plánovat), tak jsem si říkala, že bych chtěla běhat a cvičit, co nejdéle to půjde.

Ale jak to bývá, tak dost trpím na nevolnosti. Ne ranní, ale celodenní. Když mi bylo lépe, tak jsem v odpoledních hodinách vyběhla. Ale opravdu pomalinku, hezky hlídat tepovku a běžet jen pro ten pocit. Ten pocit že běžím, že jsem volná jako pták, že mě moje nožky nesou dál. A já si užívám každý krok, každou vteřinu. Běh prostě miluju, stal se součástí mého života, mou drogou.

Než jsem objevila dvě čárky na testu, tak jsem byla v tréninku na maraton. Ale na jaře jsem si vymkla kotník a trochu mě zlobil a trénink nebyl zdaleka dle mých představ. Nejdříve jsem se tím trápila, ale zpětně to beru jako znamení, že jsem se nepřepínala a vše dopadlo, jak má a já úspěšně běhám s mimčem v bříšku dál.

A jak teď vlastně vybíhám? Pomalu a jen když se na to cítím. Klidně jen 2x do týdne. Nechci nikomu nic dokazovat, proto si obuju kecky, když opravdu vím, že je mi dobře a dnes to půjde.. Nejtěžší pro mě bylo zpomalit na nižší tepovou frekvenci. Snažím se ji poctivě hlídat a asi poprvé v životě vím, co je to „kecací běh“. Ale o to víc si to užívám, že se nikam neženu, že nehoním vteřiny ani kilometry. Když mám pocit, že už je to moc, klidně zpomalím nebo úplně zastavím. I když mám „chytré hodinky“, moje intuice je pořád ten nejlepší sporttestr. Je to taková další moje fáze.

Druhá opravdu těžká věc pro mě byla srovnat si v hlavě, že prostě běžím pomalu, nejsem v tom sama a že někteří běžci na mě koukaj stylem: „Běžíš nebo jdeš?“ Že se tady u nás skoro nezdraví jsem si zvykla, tak i na tohle.

A o dost se snížil počet km na trénink. Dřív pro mě nebyl problém zaběhnout si tréninkově půlmaraton, teď jsem se nepřehoupla přes deset km a cítím, že je to na pár měsíců můj strop, který se bude spíš už jen snižovat.

Po běhu kladu důraz na doplnění hlavně tekutin a živin. A samozřejmě protažení, ale to je spíš takový závěr běhu.

Naštěstí mě manžel plně podporuje. Někteří mě mají za blázna, že běh miminku škodí, že si zahrávám. Ale pokud je žena zvyklá na fyzickou zátěž a necvičí naplno, těhotenství probíhá v pořádku, tak proč se nezrelaxovat sportem. Samozřejmě záleží na každé z nás, co jde jedné, nemusí být OK pro druhou. Já sama jsem většinu prvního těhotenství proležela a prostě to nešlo. Teď to zatím jde, tak toho využívám.

A jak to bude dál? Uvidíme, nevolnosti na chvilku odejdou, pak zase přijdou, břicho pomalu roste, tak jsem zvědavá, jak to půjde dál. Ale to vše ukáže nejbližší čas a já Vám o tom samozřejmě zase napíšu😉.

 

Only registered users can comment.

  1. Zuzi, moooc gratuluji k miminku. Kráásný článek, plně s tebou souhlasím, pokud je maminka zvyklá na zátěž, tak „zdravé“ těhotenství není překážkou. Moc ti fandím a přeji spoustu uběhaných kilometrů s mimi.
    Ať jste zdraví! Zuzka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *